Původ konceptu
Pojem lesní zahrada (anglicky forest garden) byl jako systematická metoda popsán britským zahradníkem Robertem Hartem v jeho knize Forest Gardening (1991). Hart vycházel z pozorování tropických agrolesních systémů v Jižní Asii a Střední Americe a pokusil se jejich principy přenést do mírného klimatického pásma. Jeho zahrada v Shropshire fungovala jako živá laboratoř po více než dvacet let.
Paralelně se podobné principy rozvíjely v permakulturním hnutí — zejména v pracích Billa Mollisona a Davida Holmgrena. Dnes jsou lesní zahrady přítomny v celé Evropě, přičemž jejich podoba se výrazně liší podle klimatu, plochy a záměrů zahradníka.
Sedm pater lesní zahrady
Klasická lesní zahrada podle Harta pracuje se sedmi vrstvami vegetace. Každá vrstva plní specifickou funkci v celkovém ekosystému:
1. Korunová vrstva — velké stromy
Tvoří základní strukturu a mikroklima. V malé zahradě se doporučuje omezit počet velkých stromů nebo volit zákrskové kultivary. Vhodné druhy pro českou zahradu: ořešák vlašský (Juglans regia), jabloň, hrušeň, jeřáb (Sorbus spp.).
2. Podkorunová vrstva — nízké stromy
Stromy dosahující výšky 3–6 metrů, tolerující přistínění nebo provozované ve tvaru nízkého kmínek. Vhodné: švestka, kdoule, jeřáb, muchovník (Amelanchier lamarckii).
3. Keřová vrstva
Pokrývá prostor pod stromy, chrání půdu, přitahuje opylovače. Vhodné: líska obecná (Corylus avellana), rybíz (Ribes spp.), angrešt, hloh, kalina.
4. Byliny a trvalky
Produktivní a dekorativní vrstva, která se mění sezónně. Pro lesní zahradu jsou vhodné druhy tolerující proměnlivé podmínky osvětlení: třapatka (Echinacea), máta, meduňka, řebříček, šalvěj, kopřiva jako zdroj biomasy.
5. Půdopokryvná vrstva
Nízké, horizontálně rostoucí rostliny, které chrání povrch půdy před erozí a odpařováním. Vhodné: jahoda lesní (Fragaria vesca), mateřídouška, planá borůvka, kopytník (Asarum europaeum), barvínek.
6. Rhizomová vrstva — kořenové a hlíznaté druhy
Rostliny využívané pro jedlé kořeny nebo hlízy. V mírném klimatu: topinambur (Helianthus tuberosus), sléz (Malva), křen. Pozor na invazivní potenciál topinamburu — vhodná je pěstební nádoba nebo vymezená plocha.
7. Vertikální vrstva — liány a popínavé rostliny
Využívají vertikální prostor stromů a konstrukcí. Vhodné: chmel otáčivý (Humulus lupulus), aktinidie (Actinidia arguta — mini kiwi), hrachovina.
Práce v lesní zahradě se soustřeďuje zejména na první roky po výsadbě. Zdroj: Wikimedia Commons
Jak začít: praktické kroky
Analýza místa
Před výsadbou je nutné zmapovat světelné podmínky (alespoň v průběhu celé vegetační sezóny), druh půdy a její vlhkost, expozici vůči větru a mrazovým kotlinám. Lesní zahrada v polostinné severní expozici bude mít zcela jiné druhové složení než zahrada na jižním svahu.
Návrh systému od shora dolů
Plánování začíná od největších prvků — stromů, jejichž stín a kořenová soustava definují podmínky pro vše ostatní. Stromy je proto nutné umístit jako první, a to s ohledem na budoucí vzrůst (ne na dnešní výšku sazenice).
Postupná výsadba
Celý systém lze budovat etapovitě. V prvním roce se vysazují stromy a keře, v druhém a třetím se doplňují trvalky, postupně se zakrývá půda. Lesní zahrada zpravidla začíná plnohodnotně fungovat 3–5 let po výsadbě.
Mulčování a půdní biota
Povrch půdy je v lesní zahradě vždy zakrytý — buď rostlinami, nebo vrstvou mulče. Holá půda je v tomto systému nežádoucí. Dřevní štěpka je nejlevnějším a nejúčinnějším mulčem pro větší plochy.
Lesní zahrada ve střední Evropě
České klima je pro lesní zahrady příznivé, přestože se liší od britského, kde se tento koncept nejintenzivněji rozvíjel. Suší a teplejší léta ve středních a nižších polohách vyžadují pečlivější výběr druhů — preference odolnějších a na sucho adaptovaných variant. V hornatějších polohách s vyšší srážkovou aktivitou je výběr snazší a tradiční britský seznam druhů lze uplatnit bez větších úprav.
Specifickým aspektem je riziko pozdních mrazů, které zasahují některé oblasti Čech a Moravy i v květnu. Při výběru ovocných druhů je třeba zohledňovat termín kvetení — pozde kvetoucí kultivary jabloní a hrušní jsou v tomto ohledu odolnější.
Zdroje a literatura
- Robert Hart: Forest Gardening (1991, reissue 1996) — původní popis konceptu sedmi pater.
- Martin Crawford: Creating a Forest Garden (2010) — nejdetailnější praktická příručka dostupná v angličtině.
- Web Agroforestry Research Trust (Martin Crawford) — databáze druhů a projektová dokumentace.